Uživatel

Záloha na zlatou investiční minci Vznik Československa 1 Oz 2018 Proof

Česká národní banka vypsala v listopadu 2016 soutěž na zpracování uměleckého návrhu pamětní mince, která bude vydána ke 100. výročí vzniku Československa. Vydáním mince má být nejširší veřejnosti toto významné výročí připomenuto. Více zde…

Číslo výrobku:
15008
Čistá hmotnost:
31,10 g
Celková hmotnost:
31,10 g
Ryzost:
999,9/1000
Výrobce:
Česká národní banka
Rozměry v mm:
34
Nominální hodnota:
10 000 Kč
Dostupnost:
Zboží na objednávku
Množství
-
+
Prodejní cena s DPH
5 000 Kč / 192,98 EUR
Popis produktu

Zlatá investiční mince 1 Oz v provedení PROOF a STANDARD (b. k.)  bude emitována v říjnu 2018. Obě mince budou mít ryzost 999,9/1000 a nominální hodnotu 10 000 Kč. Cena mincí bude známa po emisi České národní banky.

Na mince přijímáme objednávky.

Uzávěrka proběhla dne 26. května 2017.
Soutěže se účastnilo 26 výtvarníků, kteří předložili celkem 35 sádrových návrhů. Vyhodnocení uměleckých návrhů uskutečnila Komise pro posuzování návrhů na české peníze dne 13. června 2017. Odbornými poradci byli doc. PhDr. Pavla Vošahlíková, DrSc., a RNDr. Jiří Martínek, Ph.D. z Historického ústavu Akademie věd České republiky.

V prvním kole komise vyřadila 14 návrhů, které se vyznačovaly závažnějšími výtvarnými či technickými nedostatky a věcnými chybami ve ztvárnění tématu. Ve druhém kole získalo 15 návrhů základní odměnu.

Do třetího kola postoupilo šest návrhů, které podle názoru komise nejlépe zachytily zadané téma. První cenu a doporučení k realizaci získal návrh Mgr. Petra Horáka pro své jednoduché, avšak moderní ztvárnění námětu. Druhou cenu komise udělila návrhu akademického malíře Vladimíra Pavlici za velmi propracovanou heraldiku na lipovém stromu na lícní straně návrhu a vynikající sochařský přepis velkého státního znaku Republiky československé na rubové straně. Třetí cenu obdržela kombinace dvou návrhů MgA. Josefa Oplištila pro kvalitní a nápadité zpracování tématu.

Bankovní rada České národní banky na svém jednání dne 21. června 2017 nepotvrdila rozhodnutí komise a k realizaci vybrala návrh akademického malíře Vladimíra Pavlici.




Vznik Československa

Přesvědčení, že Češi a Slováci stanuli na konci války na straně vítězů, podporoval zahraniční odboj v čele s T. G. Masarykem, M. R. Štefánikem a E. Benešem, zastřešený od 18. 10. 1918, kdy byla vyhlášena tzv. Washingtonská deklarace, československou prozatímní vládou (ustavena byla už 26. 9. 1918); domácí odpor vedený Národním výborem, pro veřejnost ztělesněný tzv. muži října: Aloisem Rašínem, Františkem Soukupem, Antonínem Švehlou, Jiřím Stříbrným a Vavro Šrobárem. Z Národního výboru se později kooptací nových členů stalo Prozatímní národní shromáždění. Na zrodu samostatné ČSR stojící na straně vítězné vojenské aliance Dohody se významně podílela i vojenská síla československých legií, které aktuálně v září a říjnu 1918 zasáhly výrazně do bojů v Itálii a ve Francii a sehrály dlouhodobě důležitou roli v Rusku.
Východiskem nové mocenské i politické situace v Evropě i ve světě včetně vyhlášení samostatné ČSR byla porážka tzv. Centrálních mocností státy Dohody. Ústupky (16. 10. 1918 vyhlásil rakouský císař Karel federalizaci), příměří a kapitulace zejména Rakouska – Uherska a Německa se staly bezprostředním impulsem převzetí moci Národním výborem v Praze, který 28. 10. 1918 vydal zákon o zřízení samostatného čs. státu. K tomuto kroku se o dva dny později připojili oficiálně také slovenští zástupci Martinskou deklarací. Vojenské velitelství v Praze, které od počátku převratu ztrácelo akceschopnost, kapitulovalo a předalo moc do rukou Národního výboru formálně 30. 10. 1918. Přebírání mocenských institucí probíhalo v českém vnitrozemí poměrně nenásilně často bez nebo jen s malými personálními změnami, navenek se odstraňovaly symboly staré monarchie, přejmenovávaly instituce, pořádala se shromáždění a manifestace. K ozbrojeným střetům však docházelo v českém pohraničí s velkým podílem německého obyvatelstva a také na Slovensku, kde se správní úředníci většinou maďarské národnosti odmítali smířit s novým státoprávním uspořádáním.
Zásadní změnu zakotvenou už ve Washingtonské deklaraci představovalo přijetí republikánského vládního systému v čele s prezidentem, kterým se stal Tomáš G. Masaryk.
Prozatímní Národní shromáždění přijalo 13. 11. 1918 dočasnou ústavu, která vedle deklarativních státoprávních vyhlášení otevírala i cestu ke změnám v sociální oblasti, vlastnických vztazích zejména v oblasti pozemkového vlastnictví apod. Příjezd prezidenta do Prahy 14. 11. 1918 a ustavení první vlády samostatné republiky s předsedou Karlem Kramářem ukončilo první etapu československé revoluce.
O rozsahu změn a stabilizaci nové republiky patřící mezi tzv. nástupnické státy, které vznikly na místě rakousko-uherské monarchie, se však rozhodovalo i v následujících měsících a letech. Důležitá byla např. otázka hranic, mezinárodního uznání a vytváření nové státní identity. Při té příležitosti se interpretace říjnových událostí stala obětí pozdějších politických bojů a dílčích sociálních nebo národnostních zájmů. Ke stabilizaci situace v Československu přispěly nepochybně mírové smlouvy s Německem (podepsaná ve Versailles 28. 6. 1919) a s Rakouskem (podepsaná 10. 9. 1919 v Saint-Germain).

Text: doc. PhDr. Pavla Vošahlíková, DrSc. (v plném znění převzato ze stránek ČNB)