Zlato je v očích mnoha investorů synonymem jistoty, uchovatelem hodnoty a pojistkou proti inflaci. Jenže Evropská centrální banka (ECB) nyní bije na poplach, a ne kvůli samotnému kovu, ale kvůli tomu, jak se s ním na finančních trzích obchoduje. Podle červnové zprávy ECB se totiž v zákulisí trhu s takzvaným „papírovým zlatem“ schyluje k potenciálně nebezpečnému vývoji, který by mohl mít dalekosáhlé důsledky pro celý finanční systém.




Na první pohled se může zdát, že zlato je zlato – jeho cena se každý den vyvíjí a investoři sledují její pohyb na burzách. Jenže většina „zlatých“ investic dnes není o držení skutečného kovu. Místo toho investoři často používají tzv. „papírové zlato“ neboli různé deriváty, fondy, certifikáty či termínové kontrakty, které cenu zlata jen kopírují.

Tyto nástroje mají výhody – jsou likvidní, snadno obchodovatelné, často i levnější. Ale mají i podstatný háček, sice že nejsou kryty skutečným zlatem, alespoň ne vždy. A právě tady začíná být problém.

Co znepokojuje ECB?

Zpráva ECB z června 2025 upozorňuje na rostoucí napětí na trhu s kontrakty, kde se prodávající zavazuje dodat určité množství zlata v budoucnu. Dlouho se tyto kontrakty vyrovnávaly pouze finančně a fyzické dodání bylo vzácné. Jenže dnes je všechno jinak. Vlivem geopolitických otřesů, celních hrozeb a rostoucí nedůvěry v papírové měny začíná stále více investorů požadovat fyzické dodání zlata. Jinými slovy: už jim nestačí papírový příslib výnosu, chtějí mít zlato skutečně „v ruce“.

To způsobuje tlak na infrastrukturu trhu:

Short squeeze: když sázka na pokles nevyjde

ECB navíc upozorňuje na riziko tzv. „short squeeze“. K tomu dochází, když investoři sázejí na pokles ceny zlata, ale ta místo toho začne růst a oni jsou donuceni nakupovat zpět za vyšší cenu, než za jakou prodali. Tím cena ještě více roste, vzniká panika a tlak se přenáší i na další „hráče“. Pokud se takový vývoj rozjede na trhu s tak omezenými fyzickými zásobami jako u zlata, může být velmi obtížné ho zastavit.

Zvlášť ohrožené jsou tzv. „Bullion Banks“, což jsou velké banky jako JPMorgan nebo HSBC, které drží fyzické zásoby zlata (většinou v Londýně), ale obchodují s kontrakty například v New Yorku. Pokud klienti začnou masově požadovat dodání, banky se mohou dostat do situace, kdy jednoduše nebudou schopny splnit své závazky. Výsledkem mohou být miliardové ztráty a další dominové efekty v celém finančním systému.

Skrytý rozsah trhu

Další hrozba spočívá v nedostatku transparentnosti. Většina obchodů s papírovým zlatem probíhá mimo burzy (tzv. OTC – over‑the‑counter), tedy bez centrálního dohledu. To znamená, že trh je do značné míry netransparentní a nikdo přesně neví, jak velké závazky a rizika se na něm skutečně skrývají.

ECB odhaduje, že jen v Evropě se v papírovém zlatě „točí“ přes jeden bilion dolarů, což je přibližně trojnásobek roční světové produkce fyzického zlata. Jinými slovy: existuje mnohem více nároků na zlato, než kolik je ho skutečně k dispozici.

Zlato samo o sobě není problém – právě naopak

Navzdory varováním ale ECB neútočí na samotné zlato. Naopak potvrzuje jeho roli jako bezpečného uchovatele hodnoty, zejména v nejistých časech. Klíčová je však forma, v jaké zlato držíme:

A to je zásadní rozdíl.


Co si z toho vzít jako investor?

Pokud do zlata investujete kvůli bezpečí, je důležité zamyslet se nad tím, zda opravdu vlastníte zlato, nebo jen příslib. V klidných časech to rozdíl dělat nemusí. Ale v okamžiku stresu nebo krize se ukazuje, že slitky ve vlastním sejfu znamenají něco úplně jiného než číslo na brokerském účtu. ECB touto zprávou v podstatě říká „Papírové zlato může fungovat, dokud se všichni tváří, že o zlato nejde“. Jakmile ale začne někdo opravdu požadovat dodávku, celý systém se může rychle dostat do problémů. Zlato i nadále zůstává symbolem bezpečí, ale jen pokud je skutečné.


Zdroj: pro aurum