Uživatel
Kategorie blogu

Přečetli jsme za Vás: „Lžou, až se trámy ohýbají“

Aktuality a zprávy|03.04.2014
„Je-li situace vážná, musí se lhát.“ Autorem této věty není nikdo jiný, než bývalý šéf Euroskupiny Jean-Claude Juncker. Porozumět tomuto nepříliš morálnímu poselství by měli především ti, kteří vsadili ve svých investicích nebo spořeních pouze a především na finanční nástroje, například na „jisté“ státní dluhopisy, bankovní vklady, státem „garantované“ produkty jako stavební spoření nebo životní pojištění apod. A čím více se lže, tím je situace vážnější.

„Je-li situace vážná, musí se lhát.“

      Autorem této věty není nikdo jiný, než bývalý šéf Euroskupiny Jean-Claude Juncker. Porozumět tomuto nepříliš morálnímu poselství by měli především ti, kteří vsadili ve svých investicích nebo spořeních pouze a především na finanční nástroje, například na „jisté“ státní dluhopisy, bankovní vklady, státem „garantované“ produkty jako stavební spoření nebo životní pojištění apod.
A čím více se lže, tím je situace vážnější.

     Byrokraté v centrálních bankách jsou konfrontováni se skutečností, jako už mnohokrát v lidských dějinách, že tiskem peněz se žádný blahobyt netvoří. Ten se po tisíciletí vytváří pouze prací a úsporami a jejich přeměnou v produktivní kapitál. Na tomto faktu nezmění nic ani nositelé Nobelových cen za ekonomii, snažíce se obhájit „moderní“ monetární politiku – tzv. kvantitativní uvolňování, jak zní slušné pojmenovaní pro skryté zcizování majetku občanů. Výroba ničím nekrytých peněz vede pouze k nafukování spekulativních bublin a vytváření iluzí o bohatství, které se v určitém okamžiku rozplynou jako pára nad hrncem. Centrální bankéři to sami dobře vědí. Problém je v tom, že již nemohou zpět. Finanční trhy totiž v mnohém připomínají narkomana, který bez své drogy- v tomto případě ultra expanzivní monetární politiky postavené na výrobě peněz z ničeho, už ani nemůže existovat. Bez této drogy se dostaví silný „absťák“ v podobě krachů finančních trhů a následných děr v bilancích bank, které je třeba zachraňovat, dosud tedy z peněz daňového poplatníka (bail out), v budoucnu zřejmě „bail in“, tedy přímo z peněz střadatelů bank, tak jak bylo úspěšně otestováno na Kypru.

Greenspan-Bernanke-Yellen = Trio Infernale

     Tak jsou označováni autory bestsellerů „Greenspan Dossier“ a „Inflační past“ Clausem Vogtem a Rolandem Leuschelem  poslední dva šéfové FEDu a s nimi i jejich nástupkyně Janet Yellen, tedy „pekelné trio“. Ben Ben Bernanke okořenil svůj odchod z funkce šéfa FEDu vtipným bonmotem:
„Problém kvantitativní uvolňování je, že funguje v praxi, ale nikoliv v teorii.“ Pouze druhá část jeho bonmotu je korektní. Neboť skutečně neexistuje v ekonomické teorii žádné vysvětlení, žádná teorie, která by dokázala zdůvodnit, že nakupování dluhopisů centrálními bankami za peníze vyrobené speciálně k tomuto účelu funguje, tedy že by mohlo pomoci hospodářskému růstu a růstu blahobytu společnosti.

     Naopak. Lze najít řadu vědeckých teorií, které dokazují, že kvantitativní uvolňování nefunguje a na konci vždy žalostně selže. Tato pravda byla prokázána například ekonomy rakouské klasické školy, kteří vycházejí z obyčejných fyzikálních zákonitostí – kupříkladu ze zákona o klesajícím mezním užitku.

     Podrobme kritickému prověření také výpověď Janet Yellen. V řeči před kongresem uvedla paní Yellen, že úroky jsou proto tak nízko, protože existuje přebytek úspor. Toto řekla v době, kdy míra úspor v USA se pohybuje na hodnotě 3,9%, tedy blízko historických minim. Navíc jakákoliv analýza tohoto typu by mohla být relevantní pouze v případě, že by se jednalo o výsledek působení volných tržních sil. V podmínkách historicky bezprecedenční manipulace úrokovými sazbami panem Bernankem a spol., ke kterému paní Yellen už léta patří, je toto holý nesmysl, což musí paní Yellen jako profesorka ekonomie vědět nejlépe.
 

Míra úspor v USA v %, 1959 až 2014

Zde vidí paní Yellen přebytek úspor jako důvod nízkých úrokových sazeb.

Závěrem slova Clause Vogta:

     „Jsme si jisti, že nám finanční dějiny dříve nebo později dají za pravdu. Již nyní jsou patrné negativní důsledky „ekonomiky spekulativních bublin“ posledních 20 let pro toho, kdo je chce vidět: slabý hospodářský růst, vysoká nezaměstnanost, chudnutí širokých vrstev obyvatelstva a beznadějně předlužené státy, které směřují k otevřenému nebo skrytému (= tedy inflačnímu) státnímu bankrotu, kterému už není možné uniknout. Míra, s jakou je národ obelháván a propagandisticky manipulován stejně jako finanční trhy bez nejmenších pochybností prozrazuje vážnost situace. Proto radíme, zůstaňte ostražití a kupujte i nadále zlato. Dříve nebo později ho budete potřebovat.“