ZAMYŠLENÍ – DRAGHI A PROMĚNA EURA V EULIRU

     Mario Draghi (šéf Evropské centrální banky) oznámil, že jeho záměr na skupování dluhopisů od bank skutečně bude odstartován v půli října.
     Mario Draghi v sobě nezapře Itala a v duchu italské monetární tradice přeřazuje na rotační tiskárně na čtvrtou kosmickou rychlost na cestě z planety Euro na planetu Eulira. Rotačka poběží zřejmě na plný výkon tak dlouho, dokud nebude stát skipas ve Val di Fiemme opět 100 000 Euro jako na konci devadesátých let (tenkrát se tuším nazýval ten potištěný papír Lira).

     Tento čin „prodává“ národům Evropy (stejně jako jeho kolegové v USA nebo Japonsku) naprosto vážně jako řešení, které má nastartovat hospodářský růst a zajistit nám všem opět blahobyt, na který jsme zvyklí.
     Ve skutečnosti se jedná o otevřené subvencování bank, aby jim bylo umožněno bez katarze podnikat ve stejném stylu morálního hazardu, který v podstatě vedl ke zhroucení finančního systému v roce 2007/2008, kdy musely být slovutné americké investiční banky zachráněny z peněz daňových poplatníků s výjimkou jediné – Lehmann Brothers. 

     Pro laika zjednodušme výklad a řekněme, že se tímto skutečně „nekonvenčním“ řešením, jak je to mainstreamovými trubadúry nazýváno, jedná o tento byznys: Představte si, že se živíte tím, že půjčujete lidem peníze. Jak už se stává, určitá část těchto půjček se vám z různých důvodů nevrátí a některé můžete v podstatě odepsat. Pokud jste půjčovali lehkovážně, může mít tento „šrot“ nemalý podíl na objemu vámi půjčených peněz.
     Jako na zavolanou přichází pan Mario Draghi s tímto nekonvenčním řešením: Vykoupí od vás tyto nedobytné a špatné půjčky za plnou původní hodnotu včetně úroků. Vaše bilance je opět čistá. Navíc pan Draghi přislíbí toto učinit i do budoucna, jak prohlásil v létě minulého roku. Samozřejmě s dovětkem, že to dělá pro záchranu Eura. Nikoho z vašeho okolí tedy zřejmě nepřekvapí, že půjčujete peníze dále ve stejném lehkomyslném stylu. Vaše záchrana by byl bohulibý čin, kdyby tak učinil pan Draghi ze svých úspor – nic proti pomoci bližnímu svému, i když o výchovném účinku tohoto zásahu lze úspěšně pochybovat. Pan Draghi však nechává své úspory nedotčeny. Raději nastartuje zmiňovanou tiskárnu a potřebné peníze si vytiskne. Kdybyste to udělali v životě vy, dostali byste lidově řečeno „5 až 12 natvrdo“. V případě všemocné centrální banky se tento čin nazve eufemisticky „kvantitativní uvolňování.“

     Pochopitelně, že biliony v podobě nového potištěného papíru proudící do finančního koloběhu ono oslabení vlastní měny nakonec vyvolají. Toto však má být cíl? Oslabit měnu a v mezinárodním měřítku ochudit vlastní obyvatele, jak se v poslední době „podařilo“ japonské centrální bance oslabením Yenu a tím i majetku Japonců v mezinárodním srovnání o 30%? Současná měnová válka je vedena jako boj o nejslabší měnu. Lhostejno, jaké důvody jsou ekonomy pro tento jinak zavrženíhodný čin uváděny, pravdou zůstává, že každému zdravému organismu je vlastní být spíše stále silnější a lepší. Že v případě peněz je tomu jinak? Možná … ale i ekonomický zázrak, jako například ten německý po 2. světové válce, šel ruku v ruce se silnou německou markou a razantním růstem blahobytu obyvatelstva.

     Zamysleme se nad tím, kam vede hodnota měn (a tudíž i našich úspor) v kuriózním zápase o to, kdo bude nejslabší? Jak může vypadat absurdní mistrovství ve fotbale, ve kterém každý tým od první minuty střílí vlastní góly s cílem prohrát co nejvyšším rozdílem?

     Odpovědí může být třeba ta Voltaireova:
 „Hodnota papírových peněz se dříve nebo později vrátí ke své vnitřní hodnotě – tedy k nule“.
    
     Tento zápas bude mít dříve nebo později logicky jediného vítěze. Jako už mnohokrát v lidských finančních dějinách.
Tento vítěz se jmenuje zlato ve fyzické podobě.
 





Zpět na seznam