V červnu si držte čepice!

1.         Britům se vždy podařilo stát na straně vítězů.

23. června 2016 se rozhodne o Brexitu. Jde o více, než jen o vystoupení země z EU.

Už jen samotný fakt, že v podstatě standardní demokratický akt -rozhodnutí občanů o setrvání v EU,  (podobně jako bylo před rokem a půl umožněno Skotům hlasovat o setrvání ve Velké Británii), prozrazuje, že demokratická a liberální tradice výrazně odlišuje Velkou Británii od ostatních evropských států, kde legitimní volání po referendu naráží na hluché uši politiků. Jeden starý britský vtip vystihuje trefně tento rozdíl: „Jaký je rozdíl mezi Británií a Německem? V Británii je povoleno vše, co není výslovně zakázáno, zatímco v Německu je zakázáno vše, co není výslovně dovoleno.“

Přesto ani britská demokracie není prostá tendenčních a manipulativních kampaní. Mocenská politika a její instituce čerpají s blížícím se termínem referenda z celého arsenálu zbraní, jak rozšířit mezi britskými občany strach z Brexitu. Počínaje Mezinárodním měnovým fondem (MMF), přes předsedy vlád evropských zemí až k prezidentu USA Obamovi. Tato propaganda nepřekvapuje u MMF, který se vždy a všude důsledně zasazuje o více státu, regulace a centralismu. Nediví se nikdo ani například v případě německé kancléřky Merkelové, vzhledem k její levicové minulosti. Poněkud ale překvapí přímluvy amerického prezidenta za setrvání Británie v EU. Je snad snahou Obamovy administrativy ekonomické oslabení Evropy? Neboť toto se dá z finanční historie spolehlivě doložit: více regulace, více státu, více dotací, subvencí a byrokracie vede k postupné ztrátě ekonomické výkonnosti.
V evropském tisku čteme s blížícím se termínem hlasování místy až o apokalyptických důsledcích Brexitu - statistiky vyčíslující gigantické ekonomické ztráty ba dokonce riziko třetí světové války. Ano, to řekl vážně premiér Cameron a ještě k tomu veřejně. Budeme si dobře pamatovat jeho slova jako memento, až kam může jeden na moci závislý politický kariérista zajít. Uvidíme, zda se ještě ve finále někomu podaří tento výkon, který se dá přirovnat k fenomenálnímu skoku Boba Beamona na olympiádě v Mexiku v roce 1968, překonat.

Pochopitelně ani my nevíme, co případný Brexit Evropě přinese. Svět ekonomiky je příliš složitý a komplexní systém a kreativita privátní sféry tak nevyčerpatelná, že neutuchající ambice byrokratů dělat „přesné počty s nepřesnými čísly“ a prognostikovat tyto procesy jsou spíše k pobavení nebo maximálně k mentálnímu zaměstnání masy.
Jedno je však jisté. Blahobyt vytvářejí podniky a firmy. Politikové, plánovači, regulátoři tento blahobyt jen přerozdělují. Více tržního principu a podnikatelské svobody, tedy méně plánovitosti a státních zásahů je cestou k vyššímu blahobytu společnosti jako celku.
Britové tedy budou volit v podstatě mezi stahující se evropskou byrokratickou kazajkou nebo volnější a samostatnou cestou k navazování pro Brity výhodných obchodních vztahů. Držíme jim palce, ať se rozhodnou správně. Protože dosud se Britům dařilo vždy stát na straně vítězů…

2. Nulové úroky – zlaté časy pro zlato.

V pátek 15. dubna 2016 v novinkách.cz vyslovil český ministr financí následující názor: „Nevyužít stavu, kdy jsou věřitelé ochotni za to, že státu půjčují, platit, by bylo velkou chybou.“  Zde bychom jen rádi pana ministra malinko poopravili. Nikoliv „ochotni“, oni jsou „nuceni“.
Například penzijní fondy totiž mají přísnými státními pravidly svázány ruce ve své investiční strategii. A protože jsou státní dluhopisy stále klasifikovány jako „jisté a konzervativní“ nástroje, musí být velká část prostředků fondů investována právě do státních dluhopisů. Politika uměle držených nulových, nebo dokonce absurdně již záporných úroků však přetvořila státní dluhopis z bezrizikového úročeného papíru na bezúročný rizikový papír a dlouhodobě tak odsoudila střadatele do role poražených a vyvlastněných. Prostřednictvím fondů se stáváme majiteli dluhopisů předlužených států (technicky vzato, mnohých již v bankrotu) a za riziko totální ztráty kapitálu jsme „odměněni“ tím, že si ještě máme připlatit, jak potvrzuje pan ministr financí.

Jistě, pro stát je to skvělý business. Co však dlouhodobé zhodnocení úspor občana? Následující grafika vysvětluje celou logiku dluhů a tisku peněz.


Grafika 1: Vítězové a poražení politiky nulových úrokových sazeb


 

Rostoucímu státnímu zadlužení (šedý cyklus vpravo nahoře) není schopna politika čelit jinak, než tiskem peněz k jejich krytí. Je v zájmu státu držet úroky co možno nejníže, aby s novými dluhy nemusel stát nic platit svým věřitelům. Pro občana (červený cyklus) však tato politika přináší záporné reálné zhodnocování (= znehodnocování) úspor a finančních rezerv. Jedná se tak o další skrytou majetkovou daň uvalenou na zodpovědné občany.

Mnozí ekonomové si stále ještě myslí, že tato politika bude opuštěna a přejde znovu k rostoucím úrokům. My jsme naopak přesvědčeni, že politika nulových úroků již nemůže být politiky opuštěna, neboť z logiky věci by to vedlo k prudkému nárůstu již beztak katastrofálního zadlužení, které snad jen s výjimkou válek, nemá v lidských finančních dějinách obdobu.

Stejný názor sdílí například také manažer významného investičního fondu Flossbach von Storch Philipp Vorndran: „ Je možné, že politika nízkých úrokových sazeb bude trvat dalších 10 až 20 let.“ 

3. Teprve až mají finančně „vše v suchu“, mluví centrální bankéři pravdu?
Dalším centrálním bankéřem, který po svém funkčním období mění svůj pohled na politiku, kterou sám spoluutvářel a nese za ní tudíž plnou odpovědnost je Lord Mervyn King, který  byl od roku 1990 členem Bank of England a od roku 2003 do roku 2013 stál v jejím čele.
Tedy na politice tisku peněz v jejímž důsledku se vytvořila nemovitostní bublina, jejíž splasknutí přivedlo finanční systém v roce 2008 ke zhroucení, stejně jako následné záchrany hazardujících bank z peněz daňových poplatníků za cenu razantního nárůstu státního zadlužení po roce 2008. Dodnes platí Mervyn King jako velmi vlivný ekonom a myslitel. Tisk „The Telegraph“ zveřejnil výňatky z jeho nové knihy. Je to četba, kterou se tento vážený pán řadí k ostatním, kteří odhalují své pravé vidění, až teprve mají vše finančně v suchu a nemají již co ztratit.
 Posuďte sami: „ Centrální banky se nacházejí v pasti nízkých úroků z důvodů panující víry, že řešením nízkého ekonomického růstu je dodatečné stimulování finanční politikou (poznámka autora: rozuměj tiskem peněz)… Mnoho zemí nyní poznává, že možnosti této politiky jsou vyčerpány. V současnosti se setkávají ministři financí a centrální bankéři světa a zveřejňují prohlášení, ve kterých sami sebe posilují k opatřením vedoucím k silnému, samonosnému a vyváženému ekonomickému růstu. Co však lze k zotavení ekonomik po krizi roku 2008 říci je pouze tolik, že růst nebyl ani silný, ani samonosný, ani vyvážený. Chybí politická vůle k odvážným rozhodnutím, a proto se musíme obávat, že rozměr přicházející krize se stále zvyšuje. Naši vnukové se nás budou za 50 let ptát, proč jsme neměli odvahu zavést potřebné reformy, abychom zabránili budoucím krizím. …Jsme nuceni uznat rozměr nerovnováhy, kterými se vyznačují největší ekonomiky světa i alchymistickou podstatu našeho měnového a bankovního systému. Jen tak získáme kuráž k odvážným reformám.“
Amen. Škoda jen, že se svými závěry pan King neřídil již dříve, když mohl sám něco změnit.

4. Proč zlato nesmí stoupat, ačkoliv fundamentálně by stoupat mělo?

Lze říci, že aktuálně není na trhu aktivum, pro které by existovalo více fundamentálních argumentů pro razantní růst než zlato. Po velmi svižném nástupu zlata od počátku roku však zlato nepokračuje v této dynamice. Proč?

Někdo tu šlape na brzdu. A ten „někdo“ je FINANČNÍ POLITIKA se svou velkou plochou nohou. Centrální banky nejsou jen hráčem, který tlačí úroky směrem dolů, nýbrž také cenu zlata. Ne přímo, ale prostřednictvím obchodních bank, které mají téměř neomezený přístup k tištěným penězům centrálních bank. Na termínovém trhu pomocí kontraktů na pokles ceny (tzv. Short) jsou schopné prodat zlato, které vůbec fyzicky nevlastní a tím vytvářet přetlak nabídky a pokles ceny. Dnes se až 99% objemů obchodů se zlatem uskuteční právě přes termínový trh, kde se zúčtují pouze spekulativní zisky a ztráty v dolarech. Tato taktika může být úspěšná, jen pokud nikdo z těchto hráčů netrvá na uplatnění svého práva plynoucího z termínového kontraktu na fyzické dodání zlata. Pokud by jen nepatrná část kontrahentů trvala na fyzickém dodání, pak by cena zlata doslova explodovala, neboť by protistrana byla povinna obstarat na trhu milióny uncí, které nejsou reálně fyzicky k dispozici. Toto však není v zájmu těchto hráčů. Ti chtějí naopak spasit svět svými vytištěnými penězi. Rostoucí cena zlata by prozradila rostoucí nedůvěru ve svět volně rozmnožitelných peněz a konkurenční „zlatá měna“ by zbavovala centrální banky jejich moci.

Argumentace je logická ve světle faktu, že centrální banky po kolapsu finančního systému v roce 2008 jsou samy na straně kupců fyzického (nikoliv papírového) zlata.

Grafika 2: Centrální banky na straně kupců fyzického zlata (Zdroj: Mezinárodní měnový fond)

Depozita zlata centrálních bank od roku 1958. Po 45 letech výprodejů zlata jsou centrální banky na straně kupců (viz vývoj v grafu vpravo od roku 2008).

Může být, že mnohý čtenář našeho Newsletteru nemusí souhlasit. To ale vůbec nevadí. Neboť smysl zlata nespočívá v jeho ceně, nýbrž v jeho vlastnictví. Tedy motiv krátkodobého zisku by měl ustoupit dlouhodobé funkci zlata coby pojistky proti vyvlastnění občana. I nadále a opakovaně budeme našim čtenářům a klientům doporučovat takovou výstavbu svého kapitálu, která stojí na věcných a substančních aktivech – nemovitosti, vzácné kovy, substanční dividendové akcie a případně další aktiva, která se dají uchopit do ruky (sbírky, umění apod.)
Koneckonců, poučme se z konání centrálních bank – vydávejme papír a akumulujme zlato. To je recept, jak zůstat na straně vítězů.

5. Poptávka po investičním zlatě prudce roste

Růst ceny zlata od počátku letošního roku zřejmě způsobil i razantní vzestup zájmu o investiční zlato. Podle informací World Gold Councilu rostla poptávka po investičním zlatě v 1. čtvrtletí roku 2016 oproti stejnému období roku 2015 o 122% z 277,9 tun na 617,6 tun.
Hlavními tahouny růstu se staly ETF fondy. Tedy pasívně řízené fondy, které nakupují fyzické slitky. Cena podílové jednotky ETF v podstatě kopíruje cenu zlata na burze jedna ku jedné.
Nákupy těchto fondů dosáhly 363,7 tuny, což je nejvyšší hodnota od 1. čtvrtletí roku 2009.

Graf : Vývoj zlata v USD a Euro od krize v roce 2008 (Zdroj: Bloomberg)

Cena v USD modrá křivka a levá škála. Cena v Euro červená křivka a pravá škála.

 

6.  AuRENTA® – novinka, která nadchne…

Naše spoření ve zlatě EKKA-Gold získává své nové produktové a obchodní jméno AuRENTA®.
Pro klienty původního „Spoření ve zlatě EKKA-Gold“ se pochopitelně nic nemění. Nová registrovaná známka AuRENTA® již ve svém názvu odráží filosofii celého produktu, který má sloužit k dlouhodobé výstavbě zlatého pokladu z fyzických zlatých slitků a cihel. Produktovou novinkou a dotvořením původní myšlenkové konstrukce je možnost klienta (nikoliv povinnost!) nechat si svůj zlatý poklad postupně vyplácet formou pravidelné renty.
Renta může být aktivována i deaktivována kdykoliv jednoduchým zadáním požadované částky přímo v klientské aplikaci. Systém automaticky prodá ke zvolenému datu odpovídající množství zlata za cenu lepší než aktuální burzovní cena.

Více informací k této novince naleznete od přibližně poloviny června na stránce www.ekka-gold.cz.
 

Hodně správných životních rozhodnutí Vám přeje Váš

EKKA-Gold tým

 





Zpět na seznam