Finanční represe: Odstranění státních dluhů na náklady střadatelů

     Časy, kdy termínové vklady mohly být klasifikovány jako jistý finanční nástroj pro zaparkování úspor, jsou dávno pryč, stejně jako velkorysé zhodnocení prostředků vkladem na stavební spoření a podobné finanční produkty.
     Finanční represe státu na občanovi se přitvrzuje tempem, které odpovídá tempu narůstání státního zadlužení, jakožto výsledku permanentně dluhového (ne)hospodaření státu.
 
     Pod pojmem FINANČNÍ REPRESE rozumí ekonomové plíživé zbavování úspor jejich kupní síly. Ovšem pouze ti ekonomové, kteří nejsou služkami státu nebo institucí se státem kolaborujícími.
Jedná se o celou paletu zjevných i skrytých až sofistikovaných opatření směřujících k postupnému vyvlastnění občana. Zavádění nových daní a odvodů, respektive navyšování poplatků nebo snižování či rušení odpočitatelných položek nebo paušálů, ale také „kreativní“ postupy při stanovování různých významných statistických ukazatelů (například míra inflace). Zvláštní místo v tomto státem organizovaném vyvlastňování občanů zaujímají centrální banky. Plánovitými komandy udržují úrokové sazby v blízkosti nuly. Úroky na vkladech pak nevyrovnají ztrátu kupní síly spořených prostředků. Dokonce nesmí kompenzovat! Neboť skryté vyvlastnění občana je tím pravým cílem.

     Takzvaný „kvantitativní easing“ (nebo, chcete-li, produkce potištěných papírků) není ničím jiným, než cizím slovem a slušným pojmenováním pro krádež kupní síly spořených peněz. Tyto uměle vyrobené peníze nemají jiný cíl, než „rozředit“ hodnotu peněz. Nastartovat ekonomiku tyto peníze neumí a ani nemohou umět. V ekonomické teorii totiž neexistuje žádný věrohodný důkaz, že tiskem peněz lze nastartovat hospodářský růst a zajistit blahobyt společnosti. Tyto se dají dosáhnout pouze jediným možným způsobem – prací a úsporami, které jsou přetvořeny ve společenský kapitál. Ví to každé malé dítě. Jaká škoda, že to neví, anebo z pochopitelných důvodů nechtějí vědět, současní „moderní“ ekonomové. Samotná praxe a nefunkčnost kvantitativního uvolňování je usvědčuje z toho, že se snaží obhajovat neobhájitelné. Snaží se vytvářet vítěze (stát) a poražené (občané). Finanční dějiny jsou plné paralel…

 





Zpět na seznam